Hroší kůže - dá se s ní žít? Jak písmo prozradilo odpojení od emocí.

Některé věci se z písma prostě nedají přehlédnout. Když jsem pracovala s jedním klientem, ihned mě zaujaly určité grafologické znaky – a hlavně to, co chybělo. Téma, které se ukázalo, bylo odpojení, strach z budoucnosti a ztráta směru.

Co říkalo písmo?

Písmo klienta mělo několik jasných rysů:

• Levý sklon – obrácení se do minulosti, uzavřenost, obrana před emocemi.

• Malé, stažené písmo – potřeba kontroly, úspora energie, neschopnost se otevřít.

• Krátké tahy – chybí tah na branku, žádná vize, nechuť jít vpřed.

• Tlak, ale bez spontaneity – energie zamrzlá uvnitř.

Co se děje, když "nic necítíme"?

Zavedla jsem tedy při rozboru řeč na toto téma - na téma odpojení, prožívání radosti, ale i prožívání stresu a odolnosti vůči němu. Popsala jsem klientovi, že sice dokáže stresu velmi dobře odolávat, že si ho nepřipouští, ale zároveň si nepřipustí ani radost. Klient souhlasil, že se vlastně nemá špatně. Že ho nic nerozhodí. Že se mu takhle žije „v klidu“. Zároveň ale popsal, že necítí ani radost, nadšení nebo touhu po změně. Jakoby stál na místě. Nešlo o depresi – ale o odpojení. Od sebe, od života, od lidí.

Ptal se: „Dá se s tím žít?“ Samozřejmě. Dá se žít i bez nohy. Ale otázka zní jinak: Chceš takhle žít? Pokud tě nic nerozhodí, ale zároveň ani nic nepotěší… je to skutečně spokojenost, nebo jen obranný režim?

Grafologie jako zrcadlo

Grafologie ukazuje, co se děje uvnitř. Pomáhá pojmenovat, co člověk často ani nevnímá, protože se v tom naučil žít. Ukazuje bloky, ale i potenciál. Ukazuje vnitřní nastavení - které se dá přijmout, a nebo se dá změnit pomocí hloubkové terapeutické práce, například pomocí kineziologie, kterou můžeme navázat na grafologický rozbor a jít tak ještě hlouběji - chceš se dozvědět víc o této metodě a možnostech - koukni na můj web www.annavavra.cz

Také je to o uvědomění - že každá vlastnost má své pozitivní a negativní stránky.