Nebuď knedla

Nedávno jsem dělala rozbor, u kterého mi paní velmi výstižně popsala, že doma jí vždycky říkali "nebuď taková knedla" a ano, měla písmo opravdu spíše nesebevědomé, velmi opatrné, konzervativní a introvertní, byly zde známky strachu a sklony k úzkostem. Zároveň zde ale byly vlastnosti, které u dobyvačného extroverta (které dnešní společnost často upřednostňuje) ale nenajdeme - výborná emapatie, schopnost jít do hloubky problému, reflexe, bohatý vnitřní svět a schopnost vytvářet si hodnoty skrze sebe a ne skrze ostatní.

A to mě vedlo k zamyšlení - co by byl náš svět bez takových lidí - kdyby byl plný extrovertů, kteří jsou hluční, upozorňují na sebe, bez obav se pouštějí do různých věcí a podniků, nepřemýšlejí, ale jsou o to víc podnikaví. Kam bychom došli bez moudrých lidí, kteří se zastaví a přemýšlí než něco udělají, bez lidí, kteří se neženou jen za výsledkem, ale i cesta je pro ně cíl a hlavně bez lidí s rozvinutou empatií a sociálním cítěním. Představte si, že by ve školce třeba byly jen samé tety, které by podněcovaly děti k soutěživosti, ale neměly by pochopení pro to, že každý se rozvíjí svým tempem. Tety, které by se snažily za každou cenu vnutit dítěti svou představu o světě, ale neměly by prostor na to poslechnout si, jak to vnímají ostatní. Jaký by byl svět bez lidí, kteří jsou schopni nezištně pomoct jiným, záleží jim na ostatních, uchovávají a následují tradice, zajímají se o to, jak to dělali lidé dřív. Nebyl by to dobrý svět. 

Stejně jako knedlo vepřo zelo by bez knedlíku prostě nebylo ono. 

 

Zpět do obchodu